sobota 13. srpna 2016

MOJE TURECKO

20.08 2008 to je to magické datum, kterým to vše začalo. 
Ten datum se blíží a mě přepadla nostalgie.

Byl to den, kdy jsem odletěla směr Kıbrıs (tedy Severní Kypr). Měla jsem 22 a přede mnou byla dlouhá cesta. Poprvé jsem také přestupovala v Istanbulu na mezinárodním  letišti  Atatürk. Pamatuju si jak jsem před odletem přemýšlela, zda si v Istanbulu zahalit vlasy šátkem nebo ne. Teď se tomu musím strašně smát. A také si uvědomuju jak málo informací jsem o Turecku měla.
Istanbulské letiště mě uchvátilo. Bylo tak velké, moderní a plné lidí z různých koutů světa. Šátek jsem tedy nechala v tašce a užívala si to mutikulturní místo. Po pár hodinách čekání mě čekal let směr malinký ostrov, který je oficiálně řecký a jeho polovina je neoficiálně turecká. Bylo docela odvážné letět na Severní Kypr uznávaný jen Turky. Letiště Ercan bylo opravdu  malinké a při vystupování z letadla si pamatuju tu facku...nebojte bylo takové horko, že to mi to první nadechnutí přišlo jako facka a já se měla za chvilku složit. V příletové hale mě čekal Cenk. V té době blízký přítel a dnes už manžel a otec mých dvou krásných synů. Ale o Turkovi-neturkovi, úžasném Cenkovi vám povím až někdy příště.
Na Severním Kypru se mi moc líbilo:) Vyzkoušela jsem si pracovat v kasínu. Když jsem tam nastupovala říkala jsem si, že mi bude angličtina úplně stačit, ale opak byl pravdou. A tak jsem se poprvé setkala se slečnou turečtinou.

Byla:
·         exotická
·         krásná
·         přitažlivá
·         a po delším zkoumání i velmi logická

Kolegové mě utěšovali, že si nemám dělat starosti, že se to do 3 měsíců naučím, protože všem těm Ruskám co tam pracovaly to šlo neuvěřitelně rychle. No nemohla jsem se nechat zahanbit a tak jsem se hned pustila do hledání učebnice. Prvně v češtině, ale to jsem nevěděla, že je jen jedna, ale díky bohu byla ke stažení na internetu. No hledala jsem, ale dál a přes angličtinu jsem se dostala k více informacím a pomůckám.
Tak jsem tedy s turečtinou začala a zamilovala si ji.
Po půl roce mě čekalo stěhování do Antalye, nová práce v cestovce a pak také ve velkém zlatnictví, kde jsem díky tureckým kolegům přestala mít strach a začala jsem mluvit víc i přesto, že jsem stále dělala chyby.

Merit Casino 2008

Vánoce na Kypru 2008




Kolegyně a kamarádky Antalya 2009-2010







Když přemýšlím  nad tím co se za těch 8 let změnilo, tak jsem to hlavně já.
Trvalo mi nějaký čas než jsem ze zbavila toho českého brblání jako např.: Bože tady nic nefunguje. Autobusy nejezdí v čas. Nikdo neumí anglicky. Proč jezdí kola po chodníku? Proč se na mě všichni dívají? Proč ten blbec tak blbě parkuje? U nás v ČESKU je to jinak....bla bla bla
Obdivuji všechny kolem mě, že to se mnou vydrželi, hlavně teda můj manžel by si zasloužil metál.
Po čase jsem přišla na to, že pokud tady chci žít nemůžu být pořád jednou nohou v Česku a jednou tady. Musela jsem se rozhodnout. A tak jsem si vybrala Turecko jako svůj domov. Přestala s manželem mluvit anglicky a přeorientovala se na turečtinu. Obklopila jsem se Turkama a Turkyněma a užívala jsem si toho jak jsou přirozeně přátelští a ochotní pomoci. Měla jsem štěstí na skvělé kolegy, užasnou tureckou rodinu a lidi co se mnou žijou v jedné čtvrti a každý den se potkáváme v pekařství, u řezníka či v obchodě.

Neříkám, že je v Turecku všechno úžasné, to určitě není, ale díky lidem kolem mě jsem se i na ty špatné věci začala dívat pozitivně. Ono vlastně nikde není špatně....záleží na tom jak se člověk na svůj život, manžela a lidi kolem sebe dívá. Většina Turků se raduje z maličkostí. Milují své rodiny, pro své děti by udělali všechno. Dětem dávají velkou lásku a volnost. Milují svou zem a Atatürka.

Moje Turecko je moderní a otevřené.  Je to tak, protože těch 8 let jsem prožila v Antalyi, moderním městě, kde žije hodně cizinců a tak i místní Turci jsou jiní než Turci na východě Turecka nebo v jiných menších městech či vesnicích. Možná bych mluvila jinak pokud bych třeba žila nějakou dobu například v Gaziantep, v Adaně, ve Vanu nebo třeba v Rize.... Turecko je velká země plná lidí z různých kultur. Turecko má dva obličeje. Jeden je moderní, liberální, demokratický a všemu otevřený. A ten druhý je postavený na tradicích, náboženství a je nepřístupný ke změnám. Někdy člověk narazí i na jakýsi mix těch dvou.

Po posledních událostech se mění jak lidé tak i celé Turecko. Sama to po těch letech tady pociťuju a tak jako ostatní vyčkávám co z toho všeho bude.

Přeju Turecku, aby bylo silné a zachovalo si sekularismus a tu rozmamitost, kterou do teď mělo.

Miluji to tady. Tady jsem se vdala, tady jsem porodila své krásné dva syny, tady jsem našla samu sebe a tak mé srdce vždy zůstane zde. Díky turečtině dělám práci, která mě naplňuje. Díky turečtině a Turecku jsem poznala spoustu úžasných lidí, kteří mi velice přirostli k srdci.

Svadba 2009




Když se mě teď někdo zeptá jestli se cítím jako Češka nebo jako Turkyně, tak vždy chvilku váhám. Řekla bych, že tak i tak.
Jednou mi jeden Turek řekl, že jsem správný mix obou kultur,  protože cítí, že jsem si z každé vzala to dobré. A tak doufám, že to budu moct předat svým synům a oni zase svým dětem.

Vlastně bych tím ráda nakazila všechny. Přijeďte sem s otevřeným srdcem a myslí a nasávejte vše DOBRÉ turecké.

Přeju vám krásný víkend  ARKADAŞLAR.

S Cenkem nejvíc společného času trávíme v kuchyni. Milujeme  VAŘENÍ :)



Naše lásky Kerem Lucas (4 roky)   a Oliver Can (4 měsíce)





11 komentářů:

Monika Nožičková řekl(a)...

🔝👍

Barbora Aydin řekl(a)...

Moc hezký! B.

Eliska Yesil řekl(a)...

Mam husi kuzi. Krasne a pritazlive napsane. Turecku do budoucna jen to nej.

Michaela Canbulat řekl(a)...

Dekuju:-)

Michaela Canbulat řekl(a)...

Dekuju Baro:-)

Michaela Canbulat řekl(a)...

Dekuju Elişko:-) Porad verim, ze se neco stane a v Turecku vse pujde spravnym smerem:-)

Alena Lenartová řekl(a)...

No Miši nadherne napisane,az sa mi slzy tlačia do očí.Prajem Ti čo najšťastnejsi život po boku milovanych blizkych.Cmuk :-)

Iva Větrovska řekl(a)...

Super Míšo, takové články by se měly objevovat v tisku a ne ty o usekaných hlavách, ženách, které pro muže nic neznamenají a podobně. Věřím, že tyto věci se dějí,ale oproti spokojeným a dobrým lidem, kteří chtějí žít běžný život, je jich malé procento.
Fandím Ti a věřím, že i nadále budeme do Turecka jezdit bez problému a strachu. :-)
Turecko je nádherná země.

Veronika Kocak řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Anonymní řekl(a)...

Krásné čtení - život není jednoduchý nikde na zemi a zlepšit ho mohou jen lidé s láskou v srdci. Skládám vám, Míšo, poklonu za láskyplnou výchovu ve vaší rodině, kterou svým dětem a manželovi dáváte. O tom to je, aby se lidé respektovali, naučili se spolu žít, pochopit vlivy jiného kulturního prostředí a tak se předejde konfliktům. Z vašeho porozumění způsobu života v Turecku je úžasný příklad, jak má člověk neodsuzovat na první dojem, ale prožít zkušenost, ze které si vezme jen to dobré a předá jiným lidem dál.
Přeji vám i celé českoturecké rodině zdraví, spokojenost a radost z každodenního života. Barča z Olomouce

Michaela Canbulat řekl(a)...

Dobry den Barço z Olomouce:)

Dekuji vam moc za vas komentar. Turecko me moc naucilo a jsem rada, ze mam moznost sve zkusenosti predavat dal. Dnesni svet je nemocny a jedinou cestou jak ho uzdravit je zacit u sebe a pak svym prikladem ovlivnit sve deti a lidi kolem.

Verim, ze je nas takovych vic:) Preju vam take vse nejlepsi ve vem zivote!

Mişa