pondělí 30. ledna 2017

Mění se Turecko? Tentokrát o Turecku kriticky


Tuhle otázku si kladu skoro každý den, když se dívám večer na zprávy, když se procházím s dětma venku v Antalyi a také, když poslouchám komentáře svých tureckých přátel nebo rodiny.


Říkám si, že každá země se mění a to pomalu nebo rychleji…
Otázkou však je, zda je to k lepšímu nebo horšímu. Dlouhou dobu jsem se uklidňovala tím, že přeci není možné, aby se Turecko změnilo tak, že nebude mířit vpřed, ale že bude se bude vracet o mnoho let dozadu. Jsme přece v 21.století, jak by to jen mohlo být možné?
Byla jsem odhodlaná se nenechat zastrašit:)


Poslední měsíce v Turecku mě, ale přesvědčily, že může být hůř.
Poprvé jsem pocítila, že se děje něco, co už nejde mimo mě.
Těžko se mi pojmenovává co to přesně je…


Hlavou se mi honí:


Bezpečnost
Ano, nadále si žiju ve svém mikrosvětě. Nadále chodím do stejného obchodu, řeznictví či na stejný bazar, ale ...ano, je tady ALE. Po tom co jsme zažili za posledních pár měsíců, mě nemůže nechat úplně klidnou.
Říkám si, že strach je právě to, co v nás teroristé chtějí vyvolat. Že se nesmím nechat vtáhnout do jejich hry. Antalya je klidná a vlastně bych se nemusela vůbec bát. Děsí mě jen představa dne, kdy něco ten klid v Antalyi naruší. Jsem prostě ČECH a mám ráda svůj klid ať jsem, kde jsem:) Také jako máma dvou dětí už nemyslím jen na sebe.


Bezpečnost řeší i ostatní Turci, ne jen my cizinci. I oni sami pociťují, že zde není už tak bezpečno. Vypadají, že jsou v pohodě, ale i oni se začínají víc bát. Kdo by se taky nebál, když vám to tady tak často bouchá.


Vzdělání v Turecku
Mám dvě děti a můj první syn by měl jít podle tureckého systému v 5 a půl letech do 1.třídy.
No to je za chviličku.
Dalo by se mluvit na téma vzdělaní velice dlouho. Je v Turecku lepší nebo horší vzdělání? Jsou tady děti ve školách šťastnější než v těch v Česku? Je v Turecku dražší vzdělání než u nás? To co mě odrazuje je výuka Islámu na školách. Nemám nic proti Islámu, můj manžel je muslim, ale používání náboženství k manipulaci lidí, mě dokáže naštvat. Islám je krásné náboženství, ale to co z něho udělali lidé už tak krásné není.
Můžete si říct, že to přeháním, ale vidím jak náboženství z lidí dokáže udělat ovce:(
A to myslím jakékoliv náboženství.
Počet tak zvaných Imam hatip škol v Turecku extrémně narůstá. Jedna z nejlepších státních škol 2.stupně v Antalyi, která je v naší čtvrti se v novém školním roce i přes petice rodičů stala jednou z nich.


To mi připomíná fakt, že většina Turků sedí celé dny u TV, kde jim vymývají mozky.
Prezident, premiér a ostatní chytráci se objevují na obrazovkách denně. Ukazují, jak moc myslí na svůj lid, co všechno pro ně dělají a jak jim pod jejich vládou bude skvěle.
Celé dny běží zprávy o tom jak ti a ti jsou špatní, jak ohrožují Turecko, jak je Evropa špatná, jak je momentální vláda silná a jen ona má recept na to, jak si se vším poradit.
Lidi nepřemýšlí a slepě je následují…Názory svých rodičů přebírají i jejich děti a s nimi budou naše děti chodit do školy. Naše děti, co žijí jednou nohou v Evropě a přebírají prodemokratické a liberální myšlenky svých rodičů.


Nikdy jsem v Turecku neměla problém, že jsem cizinec. Turci nás mají rádi:) Teda dokud se jim nepletete do politiky a náboženství. To snese jen malá část:) Ne všichni jsou otevření dialogu.


Ano, v Turecku si člověk může vybrat, zda jeho dítě půjde do státní nebo soukromé školy. Ale spolužáky a ideologii, která ve škole vládne mu už nevybere.


Z našich dětí vyrostou tolerantní lidé a věřím, že i turecké školství a jejich turečtí spolužáci je obohatí:)


Někdo mi může namítnout, že pokud se mi nelíbí turecké školství, tak se mám zbalit a odjet do Čech. Představte si, že stejný problém se vzděláním pro své děti řeší i samotní Turci.         
Tedy ti, co jsou také jako my prodemokratičtí a nadále si váží odkazu M.K.Atatürka. Proto také dávají své děti do drahých soukromých škol.


Práce
My cizinci to tady máme s hledáním práce těžké. Potřebujeme pracovní víza a ne každý zaměstnavatel tyto víza vyřídí. Jsem ráda, že tohle jako občan Česka i Turecka nemusím řešit.
Ale když se podívám na své krajany žijící na Turecké riviéře, tak je mi z toho smutno. Většinu z nich totiž živí turizmus a ten bohužel díky politické a bezpečnostní situaci upadá.
To samé platí i pro Turky pracující v turizmu. Takže bez známosti, super znalostí a nebo možností pracovat v jiné profesi to bude tuto sezonu těžké pro všechny u nás v Antalyi.


Demokracie a svoboda
Nevím, zda se Turecko dá ještě počítat za demokratickou a svobodnou zemi. Novináři, vojáci, státní zaměstnanci, učitelé a další jsou zavíráni. Teď se k nim přidají byznysmeni a obyčejní občané. Člověk si musí dávat pozor na to, co řekne či napíše.


Část Turků přemýšlí, že by se měla z Turecka přestěhovat někam jinam. Ti co mají možnost si pro jistotu vyřídili víza do Ameriky či Evropy. Když začne přituhovat, tak prostě odletí.


Je těžké říct jak moc se Turecko změní a zda k horšímu, ale je jasné že už není takové jako před lety.


Také si říkám, že bych se možná na situaci tady dívala jinak kdybych byla svobodná a bezdětná.
Protože Turecko miluju, zůstala bych tady i kdybych se musela zahalovat do šátku a na hlavu mi padaly bomby:) Určitě bych neřešila vzdělání a svobodu a užívala bych si moře, krásného počasí po celý rok a nacpávala bych se čerstvým ovocem a zeleninou. Nějaké hádky v parlamentu by šly mimo mě.
Zajímalo by mě spíš to, jestli mám práci a kde bydlet.
Ale jako manželka a maminka dvou dětí myslím na to, jaká bude budoucnost naší rodiny. Zda si tady nadále budeme poklidně žít.


Každý den si pokládám otázku: Stojí za to tady zůstávat, protože cítím, že tady jsem doma, protože je tady krásné počasí, protože je tady skvělé ovoce a zelenina, protože  jsou tady lidé přátelštější a pohostinnější?


-Turecko miluju, ale domov teď bude pro mě tam, kde bude moje rodina. Může to být kdekoliv, hlavní je, že by jsme byli spolu a v bezpečí.


-Krásné počasí by mi chybělo :) Když bylo v Čr -20, tak tady v Antalyi bylo +15 :) Ale i to se dá přežít.


-Ovoce a zelenina… tak na to jsem si opravdu zvykla a večeři bez salátu si už nedokážu představit. Před pár dny jsem se dozvěděla, že to úžasné ovoce a zelenina na bazaru není ta nejlepší jakost...ta míří do Ruska:) A také, že nemám kupovat zeleninu ze skleníků, protože je plná chemie. Člověk si fakt nevybere. Všechno se tady ošizuje jako u nás… mléčné výrobky už pomalu neobsahují mléko a v salámech je masa míň a míň.
Vážně přemýšlím o bydlení na vesnici, vlastní krávě a kuřatech:)


-A lidé...Ano, Turci jsou skvělí. Mnoho z nich je opravdu pohostinných, přátelských a dokáží se pro druhého rozkrájet. Ale už i tady, člověk narazí na znuděnou prodavačku za kasou, neochotného prodejce a dokonce i tady do sebe lidé na ulici vrážejí. V práci se ženské pomlouvají jako u nás a když má člověk opravdu problém, tak mu z mnoha přátel, zůstane jen pár těch pravých.


Ale já to tady prostě miluju:) Mé srdce patří téhle zemi, která má mnoho tváří.
Turecko můžete milovat i nesnášet.
Turci vám  buď přirostou k srdci nebo je nemůžete vystát.
Počasí je buď šíleně horké nebo se klepete zimou.
A prezidenta R.T.E buď obdivujete nebo z něho máte kopřivku vždy, když ho vidíte v televizi.


BURASI TÜRKİYE!