Rezervace ubytování v Turecku či kdekoliv na světě

Vaší rezervací přes Booking.com z mého blogu podpoříte mou práci a čas věnovaný mému blogu a turečtině. Děkuji

středa 14. června 2017

Letní kurz turečtiny v Praze

Pro velký zájem otevírám LETNÍ KURZ TUREČTINY V PRAZE:) TERMÍN 17.7- 4.9
Prosím vážné zájemnce o vyplnění přihlášky.


pátek 5. května 2017

Už mě ráno neprobouzí muezín


Už je to několik týdnu co mě ráno neprobouzí muezín, na snídani nemám své oblíbené olivy a sýr ezine. Odpoledne se nevyhřívám na sluníčku a lidi na ulici se na mě neusmívají.
Už jsem totiž pár týdnů v Česku ...

Po téměř 10 letech souznění s Tureckem a Turky se ocitám zpět ve své rodně zemi.
Většinu z vás napadne otázka, proč proboha? Proč někdo opustí ráj na zemi a vrátí se zpět do zamračeného Česka :)?
Ta menšina z vás, která má přehled o dění v Turecku mě možná pochopí.

Povím vám, jak k takovému velkému rozhodnutí dospěje milovník Turecka a skoro Turek jako já.

Téma přestěhování do Čech v mé malé česko-turecké rodině viselo tak nějak pořád ve vzduchu.
Bylo tam ze začátku vždy, když mě na tureckém „systému-nesystému“ něco naštvalo. Bylo tam, když mi bylo smutno po Česku. No, časem se mé nápady na stěhování vytratily úplně a já si Turecko zamilovala tak, že jsem si nedokázala představit žít někde jinde. Našla jsem sebe a své místo na zemi, kde je mi dobře, tak proč to měnit.

Když jsem já s tématem stěhovaní skončila, začal ho tedy sem tam vytahovat můj manžel.
Nemyslete si, že patří k těm, co si myslí, že v Evropě lítají lidem do pusy pečení holubi a že se v EU máme všichni skvěle.
Právě proto, že díky své práci měl možnost projet velkou část evropských států a vidět na vlastní oči, že všude je život o dvou kůrkách.

Už před pár lety cítil, že se Turecko odkloňuje na špatnou cestu. Chtěl pro svého tehdy jediného syna lepší budoucnost, lepší možnost vzdělání a víc volnosti.

Ano, dnes už vidím, že měl pravdu ...

Když se na to podívám zpětně, vidím, jak spousta změn vypadala nevinně. Jak si hodně lidí, a i já, nechtělo přiznat, že by na tom Turecko mohlo být za pár let hodně špatně. Ano, dokud se to lidí nedotýká osobně, tak se cítí bezpečně a nic neřeší. Nemají také proč.

Když začaly protesty v Gezi Parku (28.5 2013) měl můj první syn 7 měsíců a já doufala, že Turci ukážou svou sílu a můj syn vyroste v silné zemi mezi lidmi, kteří milují svou zem a ochraňují odkaz M.K.Atatürka a brání demokracii.

No všichni víme, jak to skončilo. Protesty v Gezi Parku jsou pro mě začátkem rozdělení společnosti, začátkem, kdy se bezpečnost země začala zhoršovat a změny vládnoucí strany se mi začaly nelíbit víc a víc.
Nejsem politolog ani politiku moc dopodrobna nesleduju, ale cítím, kdy je má svoboda ohrožena.
Mezi rokem 2013 a 2015 se mi podařilo několikrát zmařit malé manželovy plány na přestěhování. Vždyť proč opouštět tak klidný a šťastný život, který jsme měli.
Pak ale přišel 15.červenec 2016 a pokus o převrat. Můj první syn měl v té době 3 a půl roku a můj druhý syn 3 měsíce.

Přiznám se, že když se ke mně zpráva o převratu dostala, měla jsem na jedné straně obavy, co se stane, jaké omezení nám to přinese, ale na druhé straně jsem se strašně těšila z toho, že přišel konec sultána R.T.E. Nestydím se za to, že nejsem jeho příznivec. Nebojím se to ani před Turky říct. Každý máme právo na svůj názor. Po pár hodinách jsem ale byla znechucená z té frašky, co z toho nakonec byla. A propaganda, která se šířila médii dalších několik týdnů a prodloužila se s tím, že  je třeba využít všeho, co by pomohlo k hlasům EVET na blížící se referendum. Vše krásně načasované. Proč také nerozhodnout o prezidentském systému už teď, i když změna nastane až v roce 2019...

Turci se po puči rozdělili ještě víc.
 Vlastně je dokážu po těch letech života v Turecku pochopit. Dokážu pochopit jejich argumenty, i když s nimi nemusím souhlasit. Zažila jsem si, jaký život v Turecku je, a také jsem se tak trosku přiblížila tomu, jak místní přemýšlejí. Nemusíme vyznávat stejného Boha, nemusíme mít rádi stejnou politickou stranu, ale i přesto můžeme být blízkými přáteli. (Myslím na tebe AylinJ Aylin je moje drahá přítelkyně z Istanbulu. O  politice se raději nebavímeJ. Aylin se učí česky a je úžasná. Babs s ní udělala pěkný rozhovor. Pokud jste nečetli, musíte to napravit Češi jsou chápavější, tolerantnější a méně soudí, říká Aylin. Česky!. )

Další teroristické útoky, které následovaly, mě pak už opravdu přesvědčily o tom, že budoucnost téhle krásné země a budoucnost mých dvou synů, pokud zůstaneme, zde není růžová.
Více jsem se rozepsala v jednom z mých předchozích příspěvků Mění se Turecko? Tentokrát o Turecku kriticky.

A tak manžel dostal zapravdu a bylo rozhodnuto.

Ale rozhodnutí je jen první krok. Teď už jen zbývalo to zrealizovat.

Představte si svůj byt, dům, prostě váš domov, který jste si vybavili podle vašich představ, nakoupili a nastřádali plno věcí ať už potřebných či naprosto nepotřebných. Pak si představte tu situaci, kdy si 99 procent těchto věcí sebou nebudete moct vzít.
Takže přemýšlíte, co bude to 1 procento, které si sbalíte, a co s těmi zbývajícími 99 procenty. 

My Canbulatovi jsme to udělali takto:

Nábytek a spotřebiče se prodali přes LET GOJ. Super věc a vše se rozprodalo během 2 týdnů.
Hračky jsme darovali Univerzitní nemocnici v Antalyi a jejím malým pacientům s rakovinou.
Část své české knihovny jsem předala dalším krajanům žijícím v Turecku.
Turecké knížky jsem sbalila do krabic a čekají na odeslání do ČechJ. Těch jsem se nedokázala vzdát.
Pár osobních věcí a oblečení se vešlo do 4 velkých kufrů s celkovou váhou 90 kilo.

Já, můj manžel, Kerem Lucas a Oliver Can jsme s 90 kilovými kufry nastoupili v Antalyi do letadla Turkish Airlines, udělali si v Istanbulu dvouhodinovou pauzu, nastoupili znovu do letadla a po dvou a půl hodinách vystoupili v Praze.

Tak začal náš nový život několik tisíc kilometrů od našeho prvního domova.

Prvních pár dní jsme si udělali volno na poznávání okolí.
Dalších pár následujících týdnů jsme strávili běháním po úřadech a doktorech.
A teď se pomalu zabydlujeme v našem novém druhém domově.

Možná vás napadne, že zvyknout si nám asi bude trvat, že si děti a manžel budou těžko zvykat.
No realita je taková, že děti si zvykli hned a starší syn miluje svou novou školku.
Manžel si užívá toho, že má prázdnou hlavu a nikomu nerozumíJ.
A já ... no mně Turecko chybí, ale snažím se na to dívat pozitivně. Ono je vlastně jedno, kde člověk je. Pro mě je hlavní, že jsme jako rodina spolu a to je to největší štěstí na světě.

Svůj klidný pomalý turecký život a stálou práci jsme vyměnili za nejistotu, zrychlený evropský život, a to vše pro dobrou budoucnost našich dětí.
Začínáme od 0, ale spolu. Chce to hodně síly a velkou motivaciJ.
Máme dva domovy a v našich srdcích dvě kultury.  Tím je náš život krásnějšíJ.
Už teď se moc těšíme na prázdniny v TureckuJ.

A co nám tady chybí?
Určitě sluníčko, všechna ta dobrá zelenina a ovoce a mně osobně víc usměvavých lidí na ulici.
Česko není bez chyb. I tady je hodně věcí, které se mi nelíbí, ale  to je všude na světě. Naše společnost je rozdělena. Začněme měnit sami sebe, a tím lidi kolem sebe.

Přeju Turecku a nám všem, ať jsme kdekoliv na světě, lepší budoucnost!

Na konec bych ráda poděkovala mé rodině žijící na Moravě, která nám pomohla se stěhováním a byla nám velkou oporou. Ivetce a Evě za převoz jedné části našich osobních věcí z Turecka do Čech. Michalovi+Kláře a Katce +Buurovi za pomoc s dokumenty. Mým úžasným blízkým přátelům za psychickou podporu a všem, kdo na nás mysleli.

İyiki varsınız!

středa 26. dubna 2017

Kurz se zaplňuje

Kurz se zaplňuje, ale ještě pár volných míst se najde:)
Začátečníci
  -----------------------
Každé pondělí 17:30-19:30 - jedno volné místo
Každý čtvrtek 10:00-12:00 - dvě volná místa
Každou druhou sobotu 12:00-16:00-jedno volné místo
 
 
 
Mírně pokročilí
-----------------------
Každou druhou sobotu 10:00-14:00-jedno volné místo
 
 
Zájemci mě mohou kontaktovat na můj e-mail michaelacanbulat@gmail.com
 
😊😘 Mişa

úterý 18. dubna 2017

KURZ TUREČTINY V PRAZE

Herkese merhaba! Plánujete dovolenou v Turecku? Přemýšlíte už nějakou dobu, že by jste se už do té turečtiny mohli pořádně pustit? Začínáte pořád odznova a ne a ne se pohnout? Co se ještě před prázdninama naučit trošku turecky nebo si osvěžit základní gramatiku? V Praze máte možnost:) Prosím všechny zájemce o vyplnění nezávazného dotazníku. Mişa


pondělí 30. ledna 2017

Mění se Turecko? Tentokrát o Turecku kriticky


Tuhle otázku si kladu skoro každý den, když se dívám večer na zprávy, když se procházím s dětma venku v Antalyi a také, když poslouchám komentáře svých tureckých přátel nebo rodiny.


Říkám si, že každá země se mění a to pomalu nebo rychleji…
Otázkou však je, zda je to k lepšímu nebo horšímu. Dlouhou dobu jsem se uklidňovala tím, že přeci není možné, aby se Turecko změnilo tak, že nebude mířit vpřed, ale že bude se bude vracet o mnoho let dozadu. Jsme přece v 21.století, jak by to jen mohlo být možné?
Byla jsem odhodlaná se nenechat zastrašit:)


Poslední měsíce v Turecku mě, ale přesvědčily, že může být hůř.
Poprvé jsem pocítila, že se děje něco, co už nejde mimo mě.
Těžko se mi pojmenovává co to přesně je…


Hlavou se mi honí:


Bezpečnost
Ano, nadále si žiju ve svém mikrosvětě. Nadále chodím do stejného obchodu, řeznictví či na stejný bazar, ale ...ano, je tady ALE. Po tom co jsme zažili za posledních pár měsíců, mě nemůže nechat úplně klidnou.
Říkám si, že strach je právě to, co v nás teroristé chtějí vyvolat. Že se nesmím nechat vtáhnout do jejich hry. Antalya je klidná a vlastně bych se nemusela vůbec bát. Děsí mě jen představa dne, kdy něco ten klid v Antalyi naruší. Jsem prostě ČECH a mám ráda svůj klid ať jsem, kde jsem:) Také jako máma dvou dětí už nemyslím jen na sebe.


Bezpečnost řeší i ostatní Turci, ne jen my cizinci. I oni sami pociťují, že zde není už tak bezpečno. Vypadají, že jsou v pohodě, ale i oni se začínají víc bát. Kdo by se taky nebál, když vám to tady tak často bouchá.


Vzdělání v Turecku
Mám dvě děti a můj první syn by měl jít podle tureckého systému v 5 a půl letech do 1.třídy.
No to je za chviličku.
Dalo by se mluvit na téma vzdělaní velice dlouho. Je v Turecku lepší nebo horší vzdělání? Jsou tady děti ve školách šťastnější než v těch v Česku? Je v Turecku dražší vzdělání než u nás? To co mě odrazuje je výuka Islámu na školách. Nemám nic proti Islámu, můj manžel je muslim, ale používání náboženství k manipulaci lidí, mě dokáže naštvat. Islám je krásné náboženství, ale to co z něho udělali lidé už tak krásné není.
Můžete si říct, že to přeháním, ale vidím jak náboženství z lidí dokáže udělat ovce:(
A to myslím jakékoliv náboženství.
Počet tak zvaných Imam hatip škol v Turecku extrémně narůstá. Jedna z nejlepších státních škol 2.stupně v Antalyi, která je v naší čtvrti se v novém školním roce i přes petice rodičů stala jednou z nich.


To mi připomíná fakt, že většina Turků sedí celé dny u TV, kde jim vymývají mozky.
Prezident, premiér a ostatní chytráci se objevují na obrazovkách denně. Ukazují, jak moc myslí na svůj lid, co všechno pro ně dělají a jak jim pod jejich vládou bude skvěle.
Celé dny běží zprávy o tom jak ti a ti jsou špatní, jak ohrožují Turecko, jak je Evropa špatná, jak je momentální vláda silná a jen ona má recept na to, jak si se vším poradit.
Lidi nepřemýšlí a slepě je následují…Názory svých rodičů přebírají i jejich děti a s nimi budou naše děti chodit do školy. Naše děti, co žijí jednou nohou v Evropě a přebírají prodemokratické a liberální myšlenky svých rodičů.


Nikdy jsem v Turecku neměla problém, že jsem cizinec. Turci nás mají rádi:) Teda dokud se jim nepletete do politiky a náboženství. To snese jen malá část:) Ne všichni jsou otevření dialogu.


Ano, v Turecku si člověk může vybrat, zda jeho dítě půjde do státní nebo soukromé školy. Ale spolužáky a ideologii, která ve škole vládne mu už nevybere.


Z našich dětí vyrostou tolerantní lidé a věřím, že i turecké školství a jejich turečtí spolužáci je obohatí:)


Někdo mi může namítnout, že pokud se mi nelíbí turecké školství, tak se mám zbalit a odjet do Čech. Představte si, že stejný problém se vzděláním pro své děti řeší i samotní Turci.         
Tedy ti, co jsou také jako my prodemokratičtí a nadále si váží odkazu M.K.Atatürka. Proto také dávají své děti do drahých soukromých škol.


Práce
My cizinci to tady máme s hledáním práce těžké. Potřebujeme pracovní víza a ne každý zaměstnavatel tyto víza vyřídí. Jsem ráda, že tohle jako občan Česka i Turecka nemusím řešit.
Ale když se podívám na své krajany žijící na Turecké riviéře, tak je mi z toho smutno. Většinu z nich totiž živí turizmus a ten bohužel díky politické a bezpečnostní situaci upadá.
To samé platí i pro Turky pracující v turizmu. Takže bez známosti, super znalostí a nebo možností pracovat v jiné profesi to bude tuto sezonu těžké pro všechny u nás v Antalyi.


Demokracie a svoboda
Nevím, zda se Turecko dá ještě počítat za demokratickou a svobodnou zemi. Novináři, vojáci, státní zaměstnanci, učitelé a další jsou zavíráni. Teď se k nim přidají byznysmeni a obyčejní občané. Člověk si musí dávat pozor na to, co řekne či napíše.


Část Turků přemýšlí, že by se měla z Turecka přestěhovat někam jinam. Ti co mají možnost si pro jistotu vyřídili víza do Ameriky či Evropy. Když začne přituhovat, tak prostě odletí.


Je těžké říct jak moc se Turecko změní a zda k horšímu, ale je jasné že už není takové jako před lety.


Také si říkám, že bych se možná na situaci tady dívala jinak kdybych byla svobodná a bezdětná.
Protože Turecko miluju, zůstala bych tady i kdybych se musela zahalovat do šátku a na hlavu mi padaly bomby:) Určitě bych neřešila vzdělání a svobodu a užívala bych si moře, krásného počasí po celý rok a nacpávala bych se čerstvým ovocem a zeleninou. Nějaké hádky v parlamentu by šly mimo mě.
Zajímalo by mě spíš to, jestli mám práci a kde bydlet.
Ale jako manželka a maminka dvou dětí myslím na to, jaká bude budoucnost naší rodiny. Zda si tady nadále budeme poklidně žít.


Každý den si pokládám otázku: Stojí za to tady zůstávat, protože cítím, že tady jsem doma, protože je tady krásné počasí, protože je tady skvělé ovoce a zelenina, protože  jsou tady lidé přátelštější a pohostinnější?


-Turecko miluju, ale domov teď bude pro mě tam, kde bude moje rodina. Může to být kdekoliv, hlavní je, že by jsme byli spolu a v bezpečí.


-Krásné počasí by mi chybělo :) Když bylo v Čr -20, tak tady v Antalyi bylo +15 :) Ale i to se dá přežít.


-Ovoce a zelenina… tak na to jsem si opravdu zvykla a večeři bez salátu si už nedokážu představit. Před pár dny jsem se dozvěděla, že to úžasné ovoce a zelenina na bazaru není ta nejlepší jakost...ta míří do Ruska:) A také, že nemám kupovat zeleninu ze skleníků, protože je plná chemie. Člověk si fakt nevybere. Všechno se tady ošizuje jako u nás… mléčné výrobky už pomalu neobsahují mléko a v salámech je masa míň a míň.
Vážně přemýšlím o bydlení na vesnici, vlastní krávě a kuřatech:)


-A lidé...Ano, Turci jsou skvělí. Mnoho z nich je opravdu pohostinných, přátelských a dokáží se pro druhého rozkrájet. Ale už i tady, člověk narazí na znuděnou prodavačku za kasou, neochotného prodejce a dokonce i tady do sebe lidé na ulici vrážejí. V práci se ženské pomlouvají jako u nás a když má člověk opravdu problém, tak mu z mnoha přátel, zůstane jen pár těch pravých.


Ale já to tady prostě miluju:) Mé srdce patří téhle zemi, která má mnoho tváří.
Turecko můžete milovat i nesnášet.
Turci vám  buď přirostou k srdci nebo je nemůžete vystát.
Počasí je buď šíleně horké nebo se klepete zimou.
A prezidenta R.T.E buď obdivujete nebo z něho máte kopřivku vždy, když ho vidíte v televizi.


BURASI TÜRKİYE!

středa 21. prosince 2016

Kalendář tureckých receptů na rok 2017


Tentokrát se autorky Nicol a Bára zaměřily na turecké dezerty.

Musím se přiznat, že jsem na tureckých sladkostech závislá:)
Za těch pár let tady jsem se už i některé naučila dělat sama a díky kalendáři se jestě nějaké přiučím.



Zpráva od Báry:

Tramtadadááá! Kalendář tureckých receptů na rok 2017 je hotový!
Letos v něm najdete 12 receptů na výtečné turecké sladkosti, takže si od Ježíška kromě kalendáře přejte i o číslo větší kalhoty!:-) Všechny recepty jsem poctivě uvařila a snědla, kvalita zaručená! Navíc tam najdete seznam prodejen, kde koupit turecké potraviny v ČR.
Cena je stejná jako u předchozích ročníků - 150 Kč + poštovné po ČR 50 Kč. Do zahraničí zasíláme dle tarifu ČP. V Turecku zašlu před Silvestrem.
A stejně jako loni je kalendář charitativní. Všichni, kdo se na něm podíleli, pracovali zadarmo. Získané peníze se rozdělují na tisk (cca 70 Kč/ks) a zbytek peněz jde na občanské sdružení SMÍŠEK.
Pokud máte zájem o kalendář, pište na tureckykalendar@gmail.com. Napište svoje jméno, adresu, požadovaný počet kalendářů a jak budete platit. Obratem vám odepíšeme.
Jo a abych nezapomněla! Ještě máme nějaké loňské kalendáře, tak prodáváme taky, kus za pade:)
Třeba letos trhneme rekord! Tak klidně sdílejte, sdílení = víc peněz pro děti:-)
Díky a mějte se krásně!

Objednávejte:) A po celý rok 2017 si vychutnávejte turecké dobroty.




čtvrtek 3. listopadu 2016

Turečtina nás spojuje




Rok 2016 se pomalu blíží ke konci, můj malý syn Oliver už má 6 měsíců a já už pomalu přemýšlím co podniknout v tom novém roce 2017:)

Ráda bych na jaře uspořádala kurz v Antalyi. Tentokrát, ale takový trošku jiný. Jaký by měl být mám zatím jen v hlavě, ve svých představách, ale brzy se s vámi o vše podělím.

Před pár měsíci jsem dala svůj poslední intenzivní kurz a pak jsem se už jen věnovala malému Olíkovi:)

Na můj poslední kurz přijela slečna z Čech:) Už při našem prvním setkání před nemocnicí v Antalyi jsem cítila, že k sobě máme blízko. Jako bych ji už znala.

Během kurzu jsme toho spolu zažily hodně, poznaly jsme jedna druhou a staly se z nás kamarádky:)

Ano,  turečtina, Turecko a sdílení podobného osudu (tím myslím to štěstí, že nás život zavál až sem) nás spojilo dohromady.

Po kurzu jsem Danu požádala o krátké shrnutí našeho kurzu:) Ráda bych se s vámi o toto krátké povídání, které Dana napsala pro vás podělila.

Dani, děkuju za všechno!


Dana/Kočí u Chrudimi/Selçuk ☺
Herkese merhaba! / Zdravím vespolek!
Abych mohla plnohodnotně popsat svůj kurz turečtiny a čas strávený s Míšou Canbulat, i vlastně trošku ji samou (pochopíte dále), musím nejprve nastínit důvody a okolnosti, které mě k němu přivedly. Držte se, bude to jízda!, jejíž peprnou část, jak později pochopíte, si se mnou neplánovaně střihla i Míša.
Moje, v té době netušená, cesta k Turečtině započala na konci září 2013. V průběhu 3 dnů jsem složila státnice v oboru restaurování kamene, řádně to oslavila, vystěhovala se z bytu, sbalila krosnu a odjela poprvé v životě do Turecka – na 2 měsíce za prací do antického města Efezu. Vzhledem k načasování odjezdu, jsem neměla čas zjišťovat ani připravovat nic a odjela jsem „do země půlměsíce“ s tím, že mě někdo vyzvedne na letišti, že se vyspím a že tam snad bude teplo …
Hotová Alenka v říši divů … na začátku listopadu, nutno dodat!
Po probuzení ve studeném Selçuku (ráno jsem se dozvěděla, kde to vlastně jsem) následoval nástup do práce – Efezu, kde jsme začali restaurovat Hadriánův chrám. Dva Češi (mí spolužáci), vedoucí projektu Rakušan, já a čtyři dělníci Turci. Komunikačním jazykem byla angličtina – ale … pouze pro nás „yabancılar“ (cizince) … končetiny v kombinaci se zvuky a skřeky zprostředkovaly komunikaci se zbytkem týmu na stavbě.
Tak, myslím, že jsi, milý čitateli, v obraze. Moje další pobyty následovaly: 2014 – 4 měsíce a 2015 – přes 3 měsíce. Za tuto dobu, což už dohromady dělá něco přes 9 měsíců života v Turecku – 5x v týdnu 10h denně na place se 4mi Turky, jsem byla už docela slušně vybavena slovní zásobou … tureckými slovy a pár frázemi ze stavby, restaurování a archeologie. Čas se učit turecky po práci 0, gramatika 0 …
Turecko mi učarovalo, stejně tak jako Turci, se kterými jsem už byla docela schopná komunikovat, avšak strašně „zítra pršet“, „kladivo“, „zima … brrr“ …
Tradááá … už se to blíží! … Když jsem se na začátku listopadu 2015 vrátila ze studeného Turecka do ještě studenějších a šedivých Čech, myšlenka na návrat zpět se mi vloudila do hlavy asi po 5ti dnech. Neměla jsem byt, závazky a práci pro Efez jsem měla v počítači … začala jsem googlit a rozhazovat sítě. Zkusila jsem kurz v ČR, vypátrala 2 Turkyně a jednoho Turka v ČR, ale nebylo to ono. Byl to komplikovaný proces. Nakonec jsem se progooglila k bytům v Selçuku a lidem, kteří v Turecku na vlastní pěst žili. Mimo jiné jsem dostala 2 nezávislé typy na turečtinu s Míšou a vynadáno od kamaráda, že už o tom Turecku mám přestat žvanit a něco dělat! Moje rozhodnutí se usadit v malém Tureckém městě, které jsem znala, silně motivované zdokonalením mé turečtiny, tak dostalo přesnější obrysy.
Napsala jsem tedy Míše, která mi s mojí nerozhodností dost výrazně pomohla stanovením mezního termínu našeho intenzivního kurzu v Antalyi, kvůli jejímu blížícímu se porodu. Ještě před vánoci jsem bookla jednosměrnou letenku a na konci ledna přistála v noci v Antalyi, kde jsem měla ráno začít 7mi denní kurz! Jenže! Díky bohu jsem uměla už turecky „dost dobře“ na to, abych si poklábosila na letišti s policií. Vlastně na základě svojí touhy komunikace v turečtině jsem se při přátelské debatě od pana policisty dozvěděla, že mi zbývají 4 dny pobytu v Turecku … To, že jsem byla skálopevně přesvědčená, že mají chybu v systému a důvody toho proč to nakonec chyba nebyla, Vám tady asi nevysvětlím … byl to prostě fakt. Fakt, se kterým jsem stála ve čtvrtek 02:15 v Antalyi na letišti. Měla jsem 4 dny, z toho 1 plnohodnotný pracovní den, pak pátek a víkend. Tj. jeden a půl den na vyřízení žádosti o přechodný pobyt nebo pořízení letenky do Čech na neděli. Kurz turečtiny, kvůli kterému jsem se odhodlala k cestě za novým domovem, jaksi z minuty na minutu přestal být aktuálním tématem mého života.
Míša si na mě chystala turečtinu, já na ní výpočet dní svého pobytu v zemi a dalších milion dokumentů. Ráno, po mé polo probdělé noci jsme se konečně sešly! A já na ni začala chrlit, fakta, čísla, pravidla a svoje zoufalství. Míša, s ledovým klidem začala jednat a naše společná honba za IKAMETem (povolením k pobytu) byla zahájena. Vlastně, tak trochu, i můj kurz turečtiny – Míša se mnou oběhala všechno, ale skoro nikam semnou nemohla dovnitř, takže s lektorem „v zádech“ jsem si dávala první lekce na tureckých migračních úřadech.
Zvládly jsme to, zvládly jsme i elektronickou žádost na stránce, která 35 hodin z 36, které jsem měla, nefungovala. Už jsem byla v Turecku legálně a kurz mohl začít! A začal! A byl skvělý tak jako Míša!
Míša do mě nasypala gramatiku přítomného času zahrnující všechno a k tomu milion slovíček. Odpověděla každý můj dotaz (i ten sebedivnější) + ještě k tomu vždy přidala něco, co se mi bude hodit taky, vždy 100% trefně a přesně (kdyby to neudělala, za týden bych se jí na to musela zeptat ☺).
Kvůli IKAMETí schůzce na migračním v Izmiru (měla jsem v plánu se usadit v Selçuku) jsme musely kurz po čtyřech dnech přerušit. Nakonec to pro mě ale bylo skvělé, protože jsem si všechno zažila, procvičila v praxi a mohly jsme navázat dál.
Asi po týdnu jsem se do Antalye vrátila na dalších 5 dní kurzu – minulý a budoucí čas, přivlastňování atd. + zodpovězení mých dalších milion dotazů, opět bravurně.
S Míšou jsme spolu strávily 10 dní, značná část kurz turečtiny, nezanedbatelná část můj IKAMET a také společné posezení, popíjení čaje, poobědvání i jeden společný nákup jsme si daly. Dozvěděly jsme se jedna od druhé hodně věcí (díky, že jsi to přežila, Míšo ☺).
Míša je nejenom skvělá ženská, která mě opravdu podržela a podpořila na 200%, ale především (píšu o té turečtině, že ☺) vynikající lektorka. A ať to bude znít jakkoli předimenzovaně, musím říct, že jsem se za celý život nesetkala s tak dobrým lektorem cizího jazyka. Měla jsem pocit, že se mi chvílema Míša vkradla do hlavy a přesně zkoukla kudy, jak a kam ty věci, který mi říká, tečou, kde se zadrhávají a jak se ukládají. Tomu přizpůsobila vše, tempo, metody, rady … Neskutečná empatie, efektivita a lehkost!
Lektor cizího jazyka je člověk, který vám předává nějaký kód – v případě turečtiny je to spíš rovnice ☺, který on sám zná jak vlastní boty a pro vás je to džungle … a Míša, ta vás vezme za ruku a krůček po krůčku provede její dokonale opečovávanou růžovou zahradou tureckého jazyka bez jediného škrábnutí … tu zastaví, nechá Vás přivonět, tu Vás nechá si kvítko utrhnout …
Toto je moje metafora na její způsob výuky, na její sdílnost studijních materiálů a cenných zkušeností …
Míšo, her şey için çok teşekkür ederim,
za turečtinu, kterou jsi mi doslova „vložila do hlavy“ a já po třech sezónách mohla začít říkat svoje první ucelené turecké věty! Tuhle sezónu chlapi v Efezu doslova padali na zadek, jak jsem ukecaná … turecky! Otevřely se mi dveře do nového Turecka …
Děkuju Ti také za Tvou ohromnou podporu s mým IKAMETem, pojištěním atd., však toho bylo spoustu!
A Tobě, milý čitateli, kurz turečtiny s Míšou vřele doporučuji!
Jestli váháš, neváhej, jestli se bojíš, neboj se! Jdi do toho a poznej ten skvělý „hobití“ jazyk, zemi a Turky se vším všudy!






Balíček z Turecka do Česka a zpět

Mám v hlavě malý projekt a na ten potřebuju najít způsob jak dopravit levně a rychle balíček z Turecka do Česka.

Jak jsem si tak nad tím lámala hlavu, asi jsem do vesmíru vyslala nějakou zprávu, která se mi vrátila s odpovědí v podobě e-mailu. 

V e-mailu mě oslovila zásilková služba s tím, že by se mnou rádi udělali rozhovor:)
No není to náhoda? Hned jsem to běžela povědět manželovi a ten byl v šoku jak velké dítě štěstěny jsem:)

S Tureckou poštou PTT mám sice dobré zkušenosti, ale někdy jim trošku dlouho to dodání trvá a tak Delibarry mi přišla jako dobrá i cenově přijatelná alternativa:)

Až odešlu první balíček, ráda se s vámi podělím o zkušenosti.




No a tady je ten rozhovor se mnou:)

Přeju vám hezké čtení.



Hezký den, Míšo. Jak jste se dostala až do Turecka, konkrétně do Antalye?

Také přeji hezký den v DeliBarry. :)
Vlastně jsem nikdy nepřemýšlela o tom, že bych žila v Turecku. Dle mého názoru to byla souhra náhod a také z velké části osud. Mé první kroky směřovaly na Severní Kypr, kde jsem nějakou dobu pracovala a seznámila se s mým manželem. Manželova rodina žila a nadále žije v Antalyi. Když jsem do Antalye přijela poprvé tak to byla láska na první pohled. Byl to pro mě ráj. Krásné počasí, moře, čerstvé ovoce a zelenina, úžasní lidi a žádný shon co jsem znala z Čech. Věděla jsem, že tady chci žít. Nedávno jsem propadla nostalgii a o mé cestě na Kypr a mém životě v Turecku  napsala článek na můj blog – Moje Turecko.
Celý článek najdete zde:

neděle 30. října 2016

Zimní čas???




Změna času v Turecku? Ne ne u nás se hodiny nezměnily. Zůstává nám už navždy čas letní.

Hodiny se nám dnes ráno v Turecku poprvé nevrátily zpět na zimní čas.

Momentálně máme mezi Českem a Tureckem 2 hodiny rozdíl.

Teď je v ČR 7:00 a v TR 9:00

Yapacak bir şey yok.
Burası Türkiye :)

úterý 25. října 2016