úterý 5. července 2016

Život v Turecku po teroristických útocích


Můj krátký pohled na věc ...

Žiju v Turecku od roku 2008 a tahle země je pro mě mým domovem. Mám tady manžela a dvě krásné děti. Do letošního roku jsme si žili poklidným životem. Rok 2016 se nese ve znamení uprchlíků, teroristických útoků, nespokojenosti s místní vládou plus u nás v Antalyi navíc špatné letní sezony ovlivněné vším co jsem napsala výše. Když mě Bára  oslovila zda bych nenapsala pár řádků o tom jak se v Turecku žije po několika teroristických útocích musela jsem se zamyslet: Ovlivňuje mě nebo ne?
Žiju v Antalyi, milionovém městě vzdáleném od Istanbulu, Ankary a ohroženého východního Turecka mnoho kilometrů daleko. No podle informací co máme z medii jsme dalším terčem teroristů.
Když se podívám na svůj den tak si vlastně žiju ve svém mikrosvětě. Život se vlastně nezměnil. Nadále každé ráno chodím do stejného obchodu a pekařství. Syn dál chodí do školky a manžel do práce. Ovlivněna útoky byla spíš moje mysl, cítění a můj vnitřní klid.  Pro klid duše jsem omezila na minimum nákupy v nákupních centrech, jízdu městskou hromadnou dopravou. Momentálně si nedovedu představit, že bych někam měla letět ... Na veřejné akce nechodíme. Stále víc a víc s manželem přemýšlíme zda by nám třeba v Čechách nebylo líp, hlavně kvůli dětem. Ale je v Evropě opravdu bezpečněji? Toť otázka.

Situace u nás v Antalyi je taková, že na silnicích, před vjezdem na letiště, v centru města, u obchodních center jsou bezpečnostní kontroly a ozbrojení policisté. Všichni jsou v pohotovosti. Všichni se obáváme, ale život jde dál. Začíná nám bayram a my ho oslavíme jako vždy v kruhu rodinném, dobrým jídlem, láskou a vytěsníme z našich myslí aspoň na chvíli obavy a strach.
Myslím na všechny oběti, jejich rodiny a přátelé, které útoky ovlivnily přímo a obrátily jim tak život o 360 stupňů.

Prosím naučme se neházet lidi do jednoho pytle podle vyznání, národnosti atd. Naučme se rozlišovat mezi muslimem a islamistou. Otevřeme oči a svá srdce a nenechejme se manipulovat medii a systémem.

Herkese İyi Bayramlar!


A jak to vidí Bára a ostatní žijící v Turecku si můžete přečíst zde:
babsieslife.blogspot.com teroristi-nas-nedostanou

9 komentářů:

Unknown řekl(a)...

Krasne povedane:) este by som dodala ze velmi dolezite je pozitivne myslenie a cim viac ludi bude mysliet pozitivne aj svet bude lepsi :) inşallah

Unknown řekl(a)...

Krasne povedane:) este by som dodala ze velmi dolezite je pozitivne myslenie a cim viac ludi bude mysliet pozitivne aj svet bude lepsi :) inşallah

Unknown řekl(a)...

Poraďte mi prosím jak včas poznat muslima od islamisty??

Unknown řekl(a)...

Poraďte mi prosím jak včas poznat muslima od islamisty??

Unknown řekl(a)...

...dříve nez se odpálí?
...dříve než vkročí na území našeho státu?
...dříve než bude pozdě?
Ráda bych bych vám poradila, ale recept na to nemám...
Vy rozeznate nevinného od vraha? Normalního chlapa od pedofila .... včas?
Kdyby bezpecnostni slozky kazdeho statu pracovaly tak jak maji a komunikovaly by mezi sebou dalo by se mnohemu zabranit...
Ja bych se spis ptala jak je mozne ze americka ambasada varuje sve obcany v Tr pred moznymi utoky, ale turecka vlada sve obcany nevaruje....Turecka vlada nevi co se chysta, ale par hodin po utocich vi kdo teroristi byli, kdo je hlavou utoku, kde bydleli...Jak je mozne ze evropske zeme dovoli islamistum vstoupit na sve uzemi a proc nevyhosti extremisticky smyslejici imamy, pristehovalce ci lidi napojene na ter.bunky....tou vetou o muslimech a islamistech jsem chtela rict, ze muslim neznamena islamista....jsou to dve ruzne veci....ziju v Turecku v islamske zemi...ne v zemi islamistu...

Unknown řekl(a)...

Souhlasim s tebou:-) Zacneme kazdy u sebe...mysleme pozitivne:-)

Anonymní řekl(a)...

Milá paní Michaelo,
chtěla bych Vám nejdříve moc poděkovat za Vaše příspěvky týkající se turecké gramatiky a života v Turecku.
S Vašimi stránkami jsem přišla do kontaktu v okamžiku, kdy naše dcera začala chodit s Turkem žijícím a pracujícím v České republice a já se chtěla dozvědět z respektu k jeho rodině něco bližšího o Turecku.
Přesto, že se pokládám za kosmopolitního člověka, o Turecku jsem moc nevěděla, vlastně hodně málo.
Minulý rok se konala svatba u nás, za účasti menší části příbuzenstva z Turecka a letos jsme byli pozváni na svatbu v Turecku, tedy spíše oslavu pro zbývající rodinu a přátele ženicha a jeho rodiny.Musím říci, že jsme ani netušili jak nádherná země Turecko je ,krásná a divoká příroda , lidé milí, vstřícní a pokorní. A to nejen ti z rodiny.
Zdálo se mi, že nejsou tolik ovlivněni konzumem jako ve zemích, jejichž obyvatelé se pak ptají jak rozeznat muslima od islamisty, kteří se ve své nevědomosti bojí poznat něco jiného, aby neztratili svoji národní identitu a raději žijí v ulitě.
Samozřejmě nám zatrulo při zprávě o výbuchu na letišti v Istanbulu, kde jsme přesně měsíc předtím byli my sami a uvědomili si hrůzu těch lidí, kteří tam byli v ten okamžik. Podle nás je stále istanbulské letiště jedno z nejbezpečnějších a do stejné situace se může člověk dostat kdekoliv.
Proto ale nepřestaneme žít, cestovat a respektovat lidi z jiných kultur.
Přeji Vám hodně štěstí a radosti s Vašimi dětmi.
Určitě budeme s manželem do Turecka za rodinou našeho zetě jezdit.
Ještě jedno děkuji. K.H.

Unknown řekl(a)...

Draha pani K.H.

moc vam dekuji za vas komentar. Velice me hreje u srdce, kdyz slysim, ze v Ceske republice jsou i nadale lide jako vy- kosmopolitni, otevreni novym vecem, respekujici ostatni lidi. Turecko je nadherna zeme a lide jsou tady jesne nezkazeni...i kdyz to samozrejme neplati o vsech a pomalu se i tady vse zacina menit. Neztracim nadeji, ze se situace do budoucna pro Turecko zmeni k lepsimu a vy budete mit moznost tuto zemi navstivit jeste mnohokrat a poznat vsechny jeji krasy. Jeste jednou vam dekuji za vase slova. Mişa

Anonymní řekl(a)...

Milá paní Michaelo,
musím říci, že pátek byl pro naši rodinu velice šokující. Je pravda, že asi úplně nechápeme zvenčí o co jde, i když podvědomě se vracím do Československa před 1989, přesněji řečeno do 50.let. Ta sice osobně nepamatuji, ale moji rodiče mi vyprávěli. Sledujeme zprávy a držíme palce, aby se situace v Turecku vyřešila. Omlouvám se, že vystupuji jako anonymní, ale máme obchod a nechci se moc zviditelňovat, bohužel, jsme v Čechách. Budu ale dál sledovat Váš blog, budeme si dále vařit pravý turecký čaj, který jsme i s oběma konvičkami dostali od rodičů našeho zetě a budeme se těšit zase na příští rok na cestu do Turecka.
Opatrujte se a přeji Vám hodně štěstí.
K.H.