20.08
2008 to je to magické datum, kterým to vše začalo.
Ten datum se blíží a mě přepadla nostalgie.
Byl to den, kdy jsem
odletěla směr Kıbrıs (tedy Severní Kypr). Měla jsem 22 a přede mnou byla dlouhá
cesta. Poprvé jsem také přestupovala v Istanbulu na mezinárodním letišti
Atatürk. Pamatuju si jak jsem před odletem přemýšlela, zda si v Istanbulu
zahalit vlasy šátkem nebo ne. Teď se tomu musím strašně smát. A také si
uvědomuju jak málo informací jsem o Turecku měla.
Istanbulské
letiště mě uchvátilo. Bylo tak velké, moderní a plné lidí z různých koutů
světa. Šátek jsem tedy nechala v tašce a užívala si to mutikulturní místo. Po
pár hodinách čekání mě čekal let směr malinký ostrov, který je oficiálně řecký
a jeho polovina je neoficiálně turecká. Bylo docela odvážné letět na Severní
Kypr uznávaný jen Turky. Letiště Ercan bylo opravdu malinké a při
vystupování z letadla si pamatuju tu facku...nebojte bylo takové horko, že to
mi to první nadechnutí přišlo jako facka a já se měla za chvilku složit. V
příletové hale mě čekal Cenk. V té době blízký přítel a dnes už manžel a otec
mých dvou krásných synů. Ale o Turkovi-neturkovi, úžasném Cenkovi vám povím až
někdy příště.
Na
Severním Kypru se mi moc líbilo:) Vyzkoušela jsem si pracovat v kasínu. Když
jsem tam nastupovala říkala jsem si, že mi bude angličtina úplně stačit, ale
opak byl pravdou. A tak jsem se poprvé setkala se slečnou turečtinou.
Byla:
·
exotická
·
krásná
·
přitažlivá
·
a po delším zkoumání i velmi logická
Kolegové
mě utěšovali, že si nemám dělat starosti, že se to do 3 měsíců naučím, protože
všem těm Ruskám co tam pracovaly to šlo neuvěřitelně rychle. No nemohla jsem se
nechat zahanbit a tak jsem se hned pustila do hledání učebnice. Prvně v
češtině, ale to jsem nevěděla, že je jen jedna, ale díky bohu byla ke stažení
na internetu. No hledala jsem, ale dál a přes angličtinu jsem se dostala k více
informacím a pomůckám.
Tak
jsem tedy s turečtinou začala a zamilovala si ji.
Po půl
roce mě čekalo stěhování do Antalye, nová práce v cestovce a pak také ve velkém
zlatnictví, kde jsem díky tureckým kolegům přestala mít strach a začala jsem
mluvit víc i přesto, že jsem stále dělala chyby.
Merit Casino 2008
Vánoce na Kypru 2008
Kolegyně a kamarádky Antalya 2009-2010
Když
přemýšlím nad tím co se za těch 8 let změnilo, tak jsem to hlavně já.
Trvalo
mi nějaký čas než jsem ze zbavila toho českého brblání jako např.: Bože tady
nic nefunguje. Autobusy nejezdí v čas. Nikdo neumí anglicky. Proč jezdí kola po
chodníku? Proč se na mě všichni dívají? Proč ten blbec tak blbě parkuje? U nás
v ČESKU je to jinak....bla bla bla
Obdivuji
všechny kolem mě, že to se mnou vydrželi, hlavně teda můj manžel by si
zasloužil metál.
Po
čase jsem přišla na to, že pokud tady chci žít nemůžu být pořád jednou nohou v
Česku a jednou tady. Musela jsem se rozhodnout. A tak jsem si vybrala Turecko
jako svůj domov. Přestala s manželem mluvit anglicky a přeorientovala se na
turečtinu. Obklopila jsem se Turkama a Turkyněma a užívala jsem si toho jak
jsou přirozeně přátelští a ochotní pomoci. Měla jsem štěstí na skvělé kolegy,
užasnou tureckou rodinu a lidi co se mnou žijou v jedné čtvrti a každý den se
potkáváme v pekařství, u řezníka či v obchodě.
Neříkám,
že je v Turecku všechno úžasné, to určitě není, ale díky lidem kolem mě jsem se
i na ty špatné věci začala dívat pozitivně. Ono vlastně nikde není
špatně....záleží na tom jak se člověk na svůj život, manžela a lidi kolem sebe
dívá. Většina Turků se raduje z maličkostí. Milují své rodiny, pro své děti by
udělali všechno. Dětem dávají velkou lásku a volnost. Milují svou zem a
Atatürka.
Moje
Turecko je moderní a otevřené. Je to tak, protože těch 8 let jsem prožila
v Antalyi, moderním městě, kde žije hodně cizinců a tak i místní Turci jsou
jiní než Turci na východě Turecka nebo v jiných menších městech či vesnicích.
Možná bych mluvila jinak pokud bych třeba žila nějakou dobu například v
Gaziantep, v Adaně, ve Vanu nebo třeba v Rize.... Turecko je velká země plná
lidí z různých kultur. Turecko má dva obličeje. Jeden je moderní, liberální,
demokratický a všemu otevřený. A ten druhý je postavený na tradicích,
náboženství a je nepřístupný ke změnám. Někdy člověk narazí i na jakýsi mix
těch dvou.
Po
posledních událostech se mění jak lidé tak i celé Turecko. Sama to po těch
letech tady pociťuju a tak jako ostatní vyčkávám co z toho všeho bude.
Přeju
Turecku, aby bylo silné a zachovalo si sekularismus a tu rozmamitost, kterou do
teď mělo.
Miluji
to tady. Tady jsem se vdala, tady jsem porodila své krásné dva syny, tady jsem
našla samu sebe a tak mé srdce vždy zůstane zde. Díky turečtině dělám práci,
která mě naplňuje. Díky turečtině a Turecku jsem poznala spoustu úžasných lidí,
kteří mi velice přirostli k srdci.
Svadba 2009
Když
se mě teď někdo zeptá jestli se cítím jako Češka nebo jako Turkyně, tak vždy
chvilku váhám. Řekla bych, že tak i tak.
Jednou
mi jeden Turek řekl, že jsem správný mix obou kultur, protože cítí, že
jsem si z každé vzala to dobré. A tak doufám, že to budu moct předat svým synům
a oni zase svým dětem.
Vlastně bych tím ráda nakazila všechny. Přijeďte sem s
otevřeným srdcem a myslí a nasávejte vše DOBRÉ turecké.
Přeju vám krásný víkend ARKADAŞLAR.
S Cenkem nejvíc společného času trávíme v kuchyni. Milujeme VAŘENÍ :)
Naše lásky Kerem Lucas (4 roky) a Oliver Can (4 měsíce)
